Listopad 2015

Docela malilinkato

24. listopadu 2015 v 23:24 Nálady
Jela jsem k tobě
A bylo mi tak nějak normálně
možná, asi, někde docela vzadu
malilinkato smutno.
Ale víš, asi jsem si zvykla.
asi je mi přinejmenším docela vzadu
a docela malilinkato
poslední dobou
smutno pořád.
A víš, když jedu za tebou
je to vážně až úplně vzadu.
A víš, když jsem s tebou,
je to docela a úplně
to nejmenší smutno.
A nejbanálnější.
A nejhloupější.
Je to smutno z vědomí,
jak mi jednou bude.
Vidíš, říkala jsem to.
Je banální,
úplně hloupoučké.
Víš,
to jsem asi někdy taky.

Většinou kolem půlnoci

19. listopadu 2015 v 0:01 Nálady
Někdy mám srdce jako přesýpací hodiny
plné písku
křehké
nespolehlivé.

Někdy mám hlavu jako balónek s utrženou šňůrkou
vysoko v oblacích
napjatou k prasknutí
vším tím prázdnem.

A občas,
občas je to obojí najednou.
Většinou kolem půlnoci
nebo těsně po ní
se najde čas
kdy si dovolím
docela potichounku prasknout
a uronit pár zrnek písku
ať si má má duše kde hrát.

Za rohem

11. listopadu 2015 v 23:24 Kapky
Za každým rohem malý zázrak
Ale čím vzdálenější roh
tím větší zázrak.
Řeky cizinky
a domy cizinci
Skrývají tajemství,
která člověk za týden neodhalí.

Naše domy, cesty, lesy
prolistované, průhledné,
neviditelné.
Tak nechte mě jít,
zahlédnout,
uvidět,
protože jsem doma
slepá.


A snad časem
budu umět
číst v starých cestách
mezi řádky.

Přeji všemu času rychlou smrt

6. listopadu 2015 v 0:01 Nálady
Když je o něco hůř,
než se čekalo,
když rozvázat boty
nestačí,
když spánek nepřišel
a všechno, všude se nehýbe,
zavři oči.
Čekej.
Ještě chvilku,
čekej.
A potom,
vidíš,
jedna celá vteřina
vyhasla.

A teď?

Zavři oči.
Odpočítávej slzy,
čekej.

A potom jednou,
bude ráno.
Slibuju.