Říjen 2015

Paj huam

26. října 2015 v 10:11 Kapky
Qangatasuungngnuarliurvigjuarmut je splněný dětský sen
Ninasikia njaa je noční můra.

Říkám si, jestli poezie pralesů Afriky zní jako kapky deště
a ta na Sibiři, jestli zní jako sníh v očích.

Říkám si, kolik je na světě poezie
která zní jako slzy na tvářích

A říkám si,
když Qangatasuungngnuarliurvigjuarmut je splněný dětský sen
a když Ninasikia njaa je noční můra,
jak se kdy naučím rozeznat,
které z nich jsou slzy smíchu.

Nebo ne?

21. října 2015 v 21:22
Myslím, že takhle je cítit nekonečno:
v konečcích prstů
v konečném tichu
na konci těch jediných deseti minut na kterých záleží.
Myslím, že takhle je cítit nekonečno:
jako sny o štěstí
jako prázdno v hlavě
jako nádech.
Myslím,
že na tom nezáleží
že to se uvidí
že to je dobrý
že to bude dobrý
že jednou, možná, taky ne.
A nekonečno se vejde do deseti minut,
aspoň myslím.

Čekání

19. října 2015 v 16:17
Cizí kroky
Nekoukej se
Cizí němé výkřiky
Pst!
a hlavně se nekoukej
Cizí oči, cizí kufry, cizí spánky
lhostejná němota
a moje nešikovné ticho
napjaté mezi kovovými lavičkami.
moje neposlušné oči
na jejich nepřítomných příbězích
Co čumíš?
řvou cizí strachy
a moje oči
trpělivě snáší výchovný výprask
od očních víček