Popíjím

28. května 2015 v 17:18 |  Kapky
Mám v hlavě rozlito.
Pokukuji po sobě na lavičce naproti. Čtu ve svých očích a listuji svými vlasy.
Pro vlastní potěchu se tahám za copy
a v hlavě mi uspokojivě žbluňká moře rozpitých podvečerů.
Pod každým z večerů spolehlivě najdu vrstvy rán.
Ran, které mi osud prý dlužil.
O sud dluhů opřu starý radosti,
a dosti piju.
Večerní nálady a rozlité myšlenky.
Nechci ztratit ani kapku. Ale kapičku se za to pití stejně stydím, víš?
A některé radosti rezaví.
A přitom, já vážně myslela, že deště mám ráda.
Ale ještě mám ráda ještě víc.
Ještě další večer, ať k večeři naservíruju ony osudné sudy.
Ještě další rozlití.
Ještě pár kapek.
Jenom dneska ještě.
Potom bude už. A slibuju, už nebudu.
Už nebudu popíjet sama sebe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bez šlehačky bez šlehačky | 30. května 2015 v 21:33 | Reagovat

Jsem ráda za ještě.
Že ještě, sem tam, čas od časů, přidáš něco sem do těchto končin.
První půlka se mi líbila tak moc, že se mi skoro Už ani nechtělo číst dál :D

2 slova-nazbyt slova-nazbyt | 14. června 2015 v 21:15 | Reagovat

[1]: Děkuji, děkuji mnohokrát! Ačkoli pochvala se šlehačkou by rozhodně chutnala lépe. To jenom pro případ jakýchkoli příštích komentářů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama