Něco

16. listopadu 2014 v 19:20 |  Nálady
Znáte ten pocit, že jestli zůstanete sedět, rozskočíte se?
Tak znáte?
Pokud teď zrovna nebudu křičet nebo zpívat, běhat, poskakovat, tak vybuchnu. Nemám nejmenší ponětí odkud se ta energie bere, ani jak ji nasměrovat a mám sotva čas se nadechnout. Slova se hrnou, nejdou zastavit, je jich spousta, ale já je nepoznávám. A vyjde jen křik, nebo melodie, pohyb. Něco. Něco neuchopitelného. Něco nekonečně velkého. Myslím, že mě to musí roztrhnout, aby se to dostalo ven. A tak křičím, poskakuju, trhám se a nebolí to. Ten divoký pocit, projev. Prostě jen: HALÓ! ŽIJU! A potom se směju.
Tak znáte to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mechanickaokurka mechanickaokurka | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 15:49 | Reagovat

slova jsou tak veliká,
že neprojdou mými ústy,
a jen cítím, že jsem:
klas v řadě,
písmeno,
vykřičník!
Jiří Wolker - kousek z básně Žně. Asi tak :)
Nebo se to dá říct ještě jinak - JUPÍ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama