Do not spray into eyes

28. listopadu 2016 v 10:11 |  Kapky
Do not spray into eyes.
I have sprayed you into my eyes.
(Alt-J - Taro)

Nepodlézat ploty,
nedotýkat se
nekrmit.
Nesvírat v prstech
ani kousek světa.
Omšelé vitráže,
rezavé koláče,
vzorníky střepů.
Jen lehce přejede prstem
to není dotek.
Kapka krve.
Déjà vu.
Dotek
prstu na rtech.
Ztracené oči,
prchavé pavučiny,
kovové hobliny.
Našel kousek bolesti,
kousek strachu,
kousek světa
k sevření.
 

Slova jako voda

17. října 2016 v 2:03 |  Nálady
Slova, jako voda,
protékají mezi prsty,
mezi tvými,
mezi mými,
spěchají do moře.
Do dalekého moře
mimo naše obzory,
mimo můj,
mimo tvůj.
Až všechny potůčky
utečou do moře,
zbyde mi šumění větru
a tvoje stopy
na cestě k obzoru.
Tvému.

Lidé

12. října 2016 v 0:01 |  Nálady
Když je nevezmeš do dlaní, zemřou.
Když je vezmeš do dlaní,
chvějou se,
a časem
zemřou.
Když nenajdou tvé dlaně,
zkřehnou, pláčou, odcházejí.
A přece, ani dotek
neodnese slzy.
Jen probudí mráz na zádech,
husí kůži
a tetelení
na zbytek té krátké věčnosti.
 


Záznam jednoho jiného večera

9. října 2016 v 15:16 |  Kapky
Šípky, hloh a borovice
ke které chodí člověk snídat
a k tomu dobrodružná výprava na seník.
Sny jsou plné sršňů,
ale E. je naštěstí velká sršňobijka.
A nad hlavou cihly, ohýnek schovaný ve sklenici,
a úsměvy tančí.

No, to já jsem z města.
Ale vždyť to já taky!
Tak co nejlepší úrazy?
Velká slavnost bizarnosti.
Dáme zápis ze schůzky:
Vykloubené zuby,
zadek chycený mezi řetěz a ozubené kolečko,
polámané bránice
a ať žijí kopřivy.
K. z nás bude mít určitě radost.

Zaútočil na mě holub!
(Pozor, velmi hysterická).
Ploty jsou zákeřné,
Ale to pochopíte, až vám to řeknu.
Sedřená záda,
protože kdo potřebuje písek, když máme plast.


Došlo i na Pišišvorka
aneb máme tě rádi, M.
M. je velký stalker a všichni se ho bojí
- Čau koťátko, jak se máš? -
ale je to inteligentní a smutný člověk.
A., už zase? Zapalovač, prosím.

Poslouchání lesa v předškolním věku
a tajemný Minotaurus.
Všechno dobře dopadlo, Minotaurus byl zlechtán.
Nárůsty energie
a (skoro) dokumentární divadlo,
ale ne úplně.
A já prostě vyskočím a tančíme dál, jakoby nic a tak.

Dvakrát odřené čelo,
počůrání nejen kvůli smíchu
a atmosféra, která vyprchala.
S. usíná na zábavách v šest
a J. přes ni přehazuje ubrus,
aby ji světlo nebudilo.

Našedle vodové víno,
Ale já nechci odevzdat Chlupáčka!
A kdo je tvůj idol?
A pak najednou jsme věděli, že víme…

Jak že vstáváš na půl dvanáctou? Jdi do háje!

Dneska bylo léto

26. srpna 2016 v 20:21
Rybník, babička,
štěňata, trocha lesa
a taky lidi.
Tma, hvězdy,
čaj, kouř
a hlavně lidi.

Léto jsou hlavně lidi.
Lidi co mají slunce v očích,
radost v hlavě
a na jazyku smích.

Protože léto chutná jako smích,
nemá plány
a plavky si kup po cestě,
protože dneska se jdem koupat.

Dneska bylo léto,
protože se všechno nějak zařídí,
protože doma je doma,
Protože doma znám ty nejlepší lidi

a protože léto jsou lidi.

Ornitologie

25. července 2016 v 20:21
Ona - sova
čeká, pozoruje
docela sama, docela ve tmě.
On - vlaštovka
s rychlým srdcem
letí za sluncem klidně na kraj světa.

Ona - nic než lesk v očích
On - celé jaro mezi pírky

Pod křídly mezihvězdný prostor
zastíní měsíc
a tiše zmizí za oponou noci.

Probudí ráno,
najde obzor
a vyrazí s prvními paprsky.

On s hrdostí v křídlech
zahání noc
a Ona schovaná mlčí
dokud den úplně neshoří.

Vyletí a brázdí svět
dokud nepřijde další
s hrdostí v křídlech
rychlým srdcem
a krátkým životem.

Egoistická filozofie

21. dubna 2016 v 1:02 |  Nálady
Každou vteřinu jsem já znovu já.
Po každé vteřině se poznám.
Po každé vteřině mě svět pozná.

A přece, někdy, někde, něco se musí pokazit.
Docela lehounce.
Někdy, někde je něco o trochu jinak.
A potom nejsem já.
Možná.

Teda jsem, ale nejsem to já já.
Po té jedné jiné vteřině nikdy nejsem já úplně já.

A když se to stane v několika vteřinách za sebou…

Když se jednou probudím,
po spoustě vteřinách spánku,
které nebyly tak úplně správné,
budu ráda,
když v té jedné neměnné slabice
zase poznám sebe.
A třeba se to světu nepodaří.


Každou vteřinu jsem já znovu já
a svět mě pozná.
Ale pouhým zázrakem.

Les

4. dubna 2016 v 23:24 |  Zkraty
Les.
Cesta,
po které
nikdy nikdo,
po které jen hmyz,
po které nic než stín.
A na ní domy:
domy smutku.
A v nich jen
jeho
tma.

Chodím světem slepá

29. března 2016 v 2:03 |  Nálady
Chodím světem slepá.
Když nehledám jednookého krále
(marně),
honím se za budoucností vyrytou na víčkách
(marně).
Chodím světem slepá
a chytám motýly
(marně).
Pronásleduju falešnou budoucnost,
ptám se na cestu falešných králů
a pro strach zapomínám, že mám jiné smysly
(úspěšně).
Jednou si vzpomenu,
až skončím v budoucnosti,
jak je cítit motýl sedící na dlani.
(možná).
Chodím světem slepá
a držím se tě za ruku
(snad).

Pianista

14. března 2016 v 19:20 |  Nálady
Neviditelný zámek,
jiná dimenze,
vítr a zima v prstech.
Asi.
Ale hudba!
Hudba odjinud
hudba jen pro sebe.
A moje ucho krade úsměv
a pár not.
Ale obrovská hudba
jen pro sebe,
docela sama
si nevšímá.
Moje ucho
krade úsměv, noty, myšlenky
a ztrácí se i s hlavou
mezi ozvěnami jiných dimenzí
neviditelného zámku.

Kam dál